
Častokráte již se vám přihodila ona příhoda podivná, při které tuhne krev v žilách a mizí úsměv na rtech? Jste nervózní sedíce v šeřící se místnosti, hodiny se jaly odbíjet pátou. Přichází první hosté. Předložíte jim nádherně vonící šálek s černou tekutinou, jak geniální! Pokládájaí opět stejné otázky - co je to? Káva, odpovíte rychle a jistě. Jenže v duchu se modlíte, aby nepadla další otázka: co je to káva?
Váš nejponíženější služebník. Mohu dále? Rád bych Vám představil práce své, za dlouhých nocí psané, znalostí mnoha knih podložené a dlouhými roky zkoušení potvrzené. Abych Vás neodradil složitostí a délkou díla svého pokusímti se to vzítí krátce.

Podivil jsem se, jakým to na mne mluví zvláštním jazykem. Byl mi neznámý, ale přesto tak přesně vystihoval věci, o kterých bych chtěl vědět. Znal magickou řeč kávy. Nabídl mi, že mne do toho světa, který prý není tak složitý, jak se zdá, v krátké chvilce zasvětí. A tak se také stalo…


Tak jako nejsrdečnější dárek pro osobu nám nejdražší a možná ještě lépe, se musí zabaliti kávová zrna, aby vydržela přepravu dalekou. Aby vydržela nakládání nejhorší a také cestu ve vozících, na lodích a koních, až k nám, k pravidelným a náruživým odběratelům tohoto tmavého moku.

Každá kuchařinka i mistr kuchař nejvyšší by Vám řekli jistě, že nejdůležitější na celé práci jejich je sundat jídlo z plotny právě včas. Aby nebylo ani nehotové, ale ani připálené či rozvařené. Včas je jen ta jediná správná doba a ta když nastane je nutno vzít, jak říkávají babičky, příležitost za pačesy. A přesně tak je tomu i u sklizně kávy.
Zajisté jste častokráte chodili podél zahrad nějakého bohatého pána, na kterých najatý zahradník – a často nebyl jen jeden - byl zabrán zkrášlováním zahrady. Ptali jste se ho na věci obyčené i neobyčjné, jednoduché i složité, ale on stále mlčel nechca vyzradit tajemství žádného. My jsme nakonec takového, skorem zahradníka, našli. Nebude sice vyprávět o zastřihávání růži, ale stal se svolným pro vyprávění krátké o pěstování kávy.