Nově prodloužená provozní doba na obou prodejnách, v Hybernské ul. před Vánoci i o víkendech! Podrobnější informace naleznete v kontaktech.

Historie kaváren

Dovolujeme si představit Vám novou místnost pro služby veřejnosti určenou, pro pohodlí, práci i odpočinek charakteru různého. K potřebám Vašim bude sloužiti každým dnem, od svítání do zvonění klekání, bez zdráhání nejmenšího. Ale nyní již nemarněme slovy. Pojďte a ochutnejte kávu naši nejčerstvější!

Podle historických pramenů byly první kavárny zřízeny v Mekce, později i v Medině a Káhiře, odkud se postupně začaly šířit po celém světě – nejprve zcela výhradně islámském.

Další kavárny tak vznikají v Turecku, kam se káva dostala jako suvenýr z cest sultána Selima I., který si ji dovezl zpět po úspěšném dobytí Egypta. Už z první poloviny 16. století pochází první zmínky o cařihradských (istanbulských) kavárnách. Zvyk pití kávy se rychle šířil a kavárny se zakrátko staly společenským centrem, kde se začali scházet obchodníci a umělci i studenti, kteří po vzoru kaváren v Káhiře obstarávali studenti. Kavárny rychle získávaly na popularitě a další vznikly i v Damašku.

Kavárny zde mohli navštěvovat pouze muži, tento zvyk udržel až do současnosti (výjimkou jsou pouze turistky, které si klidně mohou v tradiční kavárně vychutnat šálek výborné a silné kávy).

Káva se do Evropy dostala díky italským kupcům, kteří ji z Benátek rozváželi do dalších evropských přístavů – do Marseille, Amsterodamu, Londýna; odkud se dostávala dále do vnitrozemí.

Benátky se kromě toho mohou pyšnit i nejstarší (a zároveň i nejdražší) kavárnou, kterou je na náměstí Sv. Marka Café Florian. Kavárna byla založena v roce 1720 a kvůli svému přepychu a dlouholeté tradici je dodnes vyhledávána turisty. Této kavárně dokáže konkurovat ještě další špičkový podnik Café Quadri, které se nachází na stejném náměstí.

V Benátkách vznikalo také nejvíce kaváren, v polovině 18. století jich bylo přes dvě sta. Kavárny z počátku sloužily k náboženským účelům. Potom se v nich scházel i muži, aby tu debatovali o kultuře a především o politice a tím se stávaly kavárny trnem v oku vládnoucí společnosti, které proti nim vedli nepřátelská tažení.

V pozdějších dobách byly kavárny vyhledávány nejen kvůli pití lahodného nápoje, ale také pro své příjemné prostředí. Kavárníci vybavovali své podniky luxusním zařízením a snažili se vytvořit co nejlákavější prostředí, které by zvýšilo návštěvnost hostů. Mnohé kavárny byly vyzdobeny uměleckými díly známých malířů nebo sochařů.

Kavárny se stávaly centrem nejen společenského dění, ale také centrem zábavy a v mnoha případech stály u zrodu nových událostí a byly svědkem pokroku. Byla to příkladně pařížská kavárna Grand Café, která zažila první promítání filmu bratří Lumiérů.

Kavárny svým prostředím také inspirovaly některé umělce, básníky a spisovatele nebo malíře. Typickým příkladem je Henri Toulouse-Lautrec, který miloval rušné kavárenské prostředí a sem také situoval atmosféru a děj svých obrazů.

Hudební skladatel Johan Sebastian Bach zkomponoval na oslavu tohoto nápoje „Kávovou kantátu“. Kávu tím nejen opěvoval, ale chtěl ji tímto způsobem také přiblížit lidem, kteří na ni v Německu zpočátku hleděli se značnou nedůvěrou. I další hudební skladatel Ludwig van Beethoven byl prý velkým příznivcem kávy. Pod jejím vlivem tvořil i slavný romanopisec Honoré de Balzac, který byl na tomto nápoji prý až chorobně závislý, tvrdí se, že vypil denně více než 20 šálků kávy. Kavárny inspirovaly nejen světové umělce, měly vliv i na tvorbu našich spisovatelů. Příjemné kavárenské prostředí bylo také inspirativní pro spisovatele Zdeňka Jirotku, o kávě psali bratři Mrštníkové, v proslulé kavárně Slavia tvořili svá humorná dílka hvězdy divadla Semafor, pánové Grossmann a Šimek. V kavárnách vznikaly i nové umělecké žánry, například ve Francii to byl šanson, v rakouských a německých zemích vznikl počátkem 20. století kabaret.

Ale vraťme se ještě na chvíli do historie a zůstaňme v 17. století. Z tureckého Cařihradu byla kávová zrna dovezena do Francie a tam během několika desítek let vzniklo nespočet kaváren. Nejvíce jich bylo v Paříži, kde si malé pouliční kavárny uchovávají svou nezaměnitelnou atmosféru dodnes. Nejstarší kavárnu v Paříži otevřel prý jistý Armén, ovšem některé prameny uvádí, že to byl Peršan, který se chtěl v Paříži natrvalo usadit.

Slavná kavárna La Procope vznikla díky podnikání palermského rodáka Francesca Procopia, který začal v předsálí divadla Comédie Francoise prodávat občerstvení a kávu. Později ze získaných peněz založil vlastní velkoměstskou kavárnu. Ta prosperovala po celá staletí, pouze s přestávkou několika let, kvůli rozsáhlé rekonstrukci. Poté byla znovu otevřena a funguje dodnes a na rozdíl od jiných kaváren, majících i stolečky na chodníku, v této se sedí uvnitř v elegantních prostorách.


Zajímavé byly začátky kavárenství ve Vídni. Prvním podnikem byla kavárna U modré lahve. Byla založena vojákem jménem Kolschitzky, (původem Polák a jeho jméno bylo podle historických zdrojů Koleczycki) který měl zásluhy v boji proti Turkům. Po porážce odtáhla turecká vojska a zůstaly po nich žoky s kávovými zrny, které tento pozdější kavárník získal. Dnes je jméno města Vídeň spojováno s kávou a kavárnami. Ale jejich začátky byly právě v tomto městě složité, kavárenství nebyla nakloněna ani panovnice Marie Terezie, která provoz těchto podniků značně omezovala.

Každý z návštěvníků Vídně touží navštívit současnou nejproslulejší vídeňskou kavárnu a tou je Café Sacher.

Podobný osud čekal kavárny také v Německu. Němci kávu zpočátku příliš nemilovali, její hořká chuť nikoho neokouzlovala. První kavárna v Hamburku byla otevřena pouze z toho důvodu, že kávu vyžadovali námořníci, kteří do přístavu připlouvali z jiných zemí, kde káva už byla známým a oblíbeným nápojem. Pozdější kavárny vznikaly hlavně v městech s turistickým ruchem, ale v porovnání s jinými evropskými městy jich v Německu bylo velice málo.

Za zmínku stojí ještě Anglie, kde káva byla nápojem nadšených studentů, kteří dokonce založili Oxfordský klub kávy.

V 17. století vznikaly kavárny po celé Anglii, ale o století později se na výsluní místo kávy začal dostávat čaj. Káva byla považována za „obyčejnou“, zatímco čaj byl nápojem, který symbolizoval vyšší společenskou třídu.

V prvních evropských kavárnách se pouze klábosilo, ale v pozdějších dobách se staly kavárny centrem intelektuálních debat a útočištěm vzdělaných lidí, umělců nebo hudebníků i lidí z veřejného života. A tak zatímco si kavárny na evropském kontinentu získávaly zaslouženou oblibu i úctu, protože se jednalo o velmi luxusní podniky, ve Spojených státech to bylo naopak. Například v Bostonu se v nich scházeli hlavně rebelové a tyto podniky vyhledávali lidé z takzvaného podsvětí. V některých městech se naopak snažili kavárny zakládat proto, aby si jimi svou nepříliš dobrou pověst města vylepšila.

Současným trendem jsou internetové kavárny, které využívá především mládež nebo turisté, kteří chtějí mít spojení s rodinou v zahraničí. Tyto typy kaváren jsou také využívány pro různá pracovní setkání.

Kavárnami s poetickým zaměřením jsou literární kavárny nebo literárně kulturní kavárny. Tyto podniky poskytují různé programy, jsou zaměřené na autorské pořady. Tomu odpovídá i stylové vybavení a originalita designu i nabízených nápojů.


Chcete dostávat podobné články a novinky z našeho e-shopu e-mailem? Přihlašte se zdarma odběru Kafénovin a získejte 10% slevu na první objednávku čerstvě pražené kávy.