Zapátráme-li v historických pramenech, zjistíme, že s kávou se jako první Češi seznámili na sklonku 16. století Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, kteří při svých cestách měli možnost poznat s jakou oblibou ho pijí Arabové a Turci.
Trvalo ovšem více než sto let, než se káva dostala do povědomí širším vrstvám Pražanů. Na našem území patří ale kávové prvenství městu Brnu, protože prý jedna z prvních kaváren byla otevřena právě tam.
A jak to bylo s kávou v Praze? Tam kávu začal prodávat Arab Hatalah il Damašku, mezi obyvateli Prahy známý jako Deodatus anebo prostě Arab. Chodil po pražských ulicích v exotickém oblečení a v turbanu a nabízel kolemjdoucím koflík neznámého nápoje. Lidem zpočátku káva nijak nechutnala, spíš je lákala zvědavost ochutnat neznámý, exotikou zavánějící nápoj. To bylo počátkem 18. století. V těchto dobách byla už káva v Evropě známým a oblíbeným nápojem a kavárny v evropských zemích byly na vzestupu. V Čechách byla káva pouze výsadou bohaté vrstvy měšťanů. Deodatus také své služby rozšířil o roznášku kávy do těchto měšťanských domů. Brzo si pak založil v Karlově ulici první kavárnu „U zlatého hada“. Káva se zpočátku prodávala pouze v lékárnách, protože byla pro svou hořkou chuť považována za žaludeční lék. Byla velice drahou záležitostí a tak se popíjela v domech nejbohatších lidí, teprve když se s kávou seznámilo služebnictvo, dostala se časem i mezi obyčejné lidi. Obliba kávy stoupala a po Deodatovi si začali otvírat další podniky i jiní kavárníci. Začala vznikat tradice pražských kaváren.
Některé tehdejší kavárny jsou minulostí, ale stále můžeme v Praze najít mnoho kaváren, které si získaly oblibu i proslulost. Např. U Petržilků na Malé Straně, U Zlatého hroznu, U modrého hroznu nebo U Steiniců v Mostecké ulici. Kavárna Slavia, stojící naproti Národnímu divadlu je ovšem proslulá dodnes a to i tím, že tu psávali své povídky pánové Šimek a Grossmann. Klasickou kavárnou je Café Restaurant Louvre na Národní třídě a skutečně noblesní je restaurovaná kavárna v Obecním domě u Prašné brány. Kavárnu Savoy, nacházející se nedaleko Národního divadla, zase proslavil nejkrásnější strop z 2.pol. 19.stol.
Kávu si můžeme vychutnat v nějaké z mnoha kaváren na Starém městě, kde se jich nachází nejvíce. Některé z nich mají svou dlouholetou historii a jiné si ji teprve musí vytvořit.
Co se týká pití kávy u nás, tak velkou oblibu získal nápoj zvaný „turek“, který ovšem nemá s přípravou turecké kávy nic společného. Příprava je jednoduchá – mletá káva se zalije vodou těsně před bodem varu, ale jak vznikl tento způsob přípravy?
.jpg)
S kávou se jako první Češi podle historických pramenů seznámili Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic při své cestě do Cařihradu (dnešního Istanbulu) ke konci 16. století. Nicméně, než u nás káva zdomácněla, ušla ještě velmi dlouhou cestu. Jejímu rozšíření částečně bránila i její příliš vysoká cena.
Kávě se začalo dařit vlastně až v 20.století mezi válkami, v té době byly na vzestupu i kavárny, které se pomalu stávaly symbolem nového životního stylu. Jejich rozmach byl ale bohužel přerušen druhou světovou válkou, která kromě jiného přinesla i období kávového „půstu“, protože místo kávy se prodávaly pouze kávové náhražky jako cikorka anebo melta.
Po válce byly soukromé pražírny znárodněny a prvorepublikové kavárny z větší části zrušeny. Kvalitních káv byl na trhu velký nedostatek a pro mnohé rodiny byly cenově nedostupné i kávovary. A možná tyto okolnosti stály u vzniku našeho „českého turka“, který se stal velmi rychle nejpoužívanějším a nejlevnějším způsobem přípravy kávy. Existovalo nepsané pravidlo o tom, že „turek“ se má pít zásadně bez mléka, ale nyní již není dodržován. Dnes už je sice situace na trhu jiná, ale tento (zlo)zvyk stále přežívá a má mnoho svých příznivců.
Po zmínce o českém „turkovi“ musíme zmínit ještě záslužnou činnost pana Zdeňka Žáčka, který byl významným odborníkem v oboru zbožíznalství a to obzvláště kávy. V roce 1962 mu byl udělen patent na technologickou přípravu bezkofeinové kávy. Nutno žíci, že analýza kávovníkových zrna a následný vynález bezkofeinové kávy byl pro svět zcela jistě větším přínosem.
A po jaké kávě tedy touží český spotřebitel? Po kávě aromatické, středně silné a lehce nasládlé anebo hořké. Podle toho tedy více preferujeme zrna z kávovníku robusta a kávy s výraznější nakyslou chutí nás příliš neoslovují. Podle statistik každý dospělý člověk vypije v průměru jeden šálek kávy denně, ale praxe je poněkud jiná a Češi holdují kávě nepochybně mnohem víc.
Spotřeba instantních káv je v Čechách výrazně nižší než kávy zrnkové, nicméně i ta si poslední dobou získává na oblibě.
Zobrazit ceny a platit v EUR
